Blíží se Vánoce

29. listopadu 2013 v 10:41
a to už ve 3 :)
 

Po dlouhé pauze...

29. června 2011 v 15:52
...se zase ozývám. Za poslední 2-3 měsíce se toho událo tolik, že jsem neměla na blog ani pomyšleni... Před několika dny mi systém dokonce zahlásil, že se už laskavě mám přihlásit :D tak to teď několika větami konám.Hlásím, že žiju a dokonce chodím do práce, mám k tomu 4 brigády a dělám autoškolu :).

Doufám, že vy všichni se máte dobře. Zdravím a přeju krásné prázdniny.

Blížicí se návrat :)!

21. března 2011 v 20:16 | marjanka
Novinka poslední doby je můj blížicí se návrat do Plzně :), jupiiii!

Vracím se pozdě večer v tuto neděli. Vše podrobnosti Vám, milé čtenáři, ale sdělím osobně při setkání :).

Moc se na Vás těším!! Mějte se krásně a dneska zdravím ještě z Kranje.
 


Slovinské písničky

18. února 2011 v 10:05
Konečně se také dostávám ke slovinským písničkám.

Nejdříve ze všeho asi zmíním velice oblíbeného Adi Smolara (ročník 1959). Zpíva v podobném stylu jako náš Jarek Nohavica a obyčejné lidi ho mají velice rádi. Místama v písničkách jen mluví ale písničky jsou hodně pěkné a každá mluví do duše.
Můžete se podívat zde: http://www.yumidi.com/tekstovi-pesama/adi-smolar/je-treba-delat
On tam zpívá písničku (o výběru té pravé) jinou než je dole uvedený text ale to nevadí :).

Dále se mi hodně líbí písně, ve kterých se zpívá o krásach Slovinska a o lásce o domovu.
Jako např. "Slovenskega naroda sin" (http://www.youtube.com/watch?v=-3fKTQI2B70&feature=related), "Za Slovenijo živim" (http://www.youtube.com/watch?v=eIssxiY_-TE&feature=related), "Slovenija od kot lepote tvoje" (http://www.youtube.com/watch?v=cGkEIy_gKi4&feature=related), "Zelena je moja dolina" (http://www.youtube.com/watch?v=xaOldCqPwkE&feature=related). Tahle písnička "Od Vardara pa do Triglava" (http://www.youtube.com/watch?v=RdTu4CPrrJQ&feature=related) slaví Jugoslavii - hodně lidem se po ní ještě pořád styská. Pravda je, že to byl silný stát a těch úžasných krásných míst bezpočet...

Jako dalši bych už zmínila takové ty novodobé písničky.
Jedna z hezkých je z nového slovinského filmu "Gremo mi po svoje" (o slovinských skautech) - (http://www.youtube.com/watch?v=86kqH8u0yuM).
Potom písnička od Adreje Šifrera "Za prijatelje" - mluví se v ní o kamaradství (http://www.youtube.com/watch?v=IP4tgAzQxGE&feature=related).
Z dalších např. od skupiny Siddharta "Na soncu" (http://www.youtube.com/watch?v=23nuhsEAjr4),
nebo "Bela snežinka" (ta ale nevím od koho je) (http://www.youtube.com/watch?v=MPQakRkMArk&feature=related) ve které se zpívá o lásce.

Takové jsou zatím moje poznatky a musím říct, že písničky mají docela pěkné. Přesvědčte se o tom také sami :).

Slovinština

7. února 2011 v 11:53
Konečně se dostávám ke slibovanému članku o slovinštině a vytvoření malého slovničku :).
Slovinština je oficiálně považována za jihoslovanský jazyk. Prakticky se ale mezi odborníky vedou spory jestli je to skutečně tak. Někdo z nich považuje tento jazyk spíše za západoslovanský a že by tedy měla být ve stejné skupině jako čeština, slovenština, polština... Je pravda, že pro Čecha není slovinština moc těžká a stará čeština se od slovinštiny zas tolik nelíšila.
Ve výslovnosti se od češtiny odlišuje tím, že se písmeno "h" čte jako naše "ch" (naše "h" nejsou schopni vyslovit), písmena "v" a "l" se často čtou jako "u" a hodně koncovek se polyká. Tvrdé "y" se vůbec nepoužívá takže "myš" je "miš" :D.
Slovinci umí hlásky krátit a dloužit ale při psaní se to nijak nepoznamenává a musíš vědět jak co přečíst (od toho pak závisí často i význam slov). Háčky mají jen u 3 písmen a to u ž, č a š.
Největší zvláštnost slovinštiny je ale v používání dualu. To znamená, že jeden člověk je jednotné číslo, dva lidi je duálové číslo a 3 a více je množné. Takže se v duálu mění také svým způsobem i sloveso a rozlišuje se také to jestli ti dva jsou oba muži nebo ženy. Čeština to poměrně nedávno používala běžně také ale teď to zůstalo jen v lidových koncovkách u sloves, které spisovná čeština se snaží vymítit, jako například "s hoklama", "dvěma rukama" atd. Dále se zas tolik neodlišovala přídavná jména a zájmena. Např. "u vás dvou" se dřívě česky říkalo "u vaju", ve slovinštině se to používá do dnes.
Jinak je pravda, že ve slovinštině je hodně slov ruského původu, ikdyž oni si to nemyslí nebo spíše je to nenapadne. Asi tady působilo hodně ruských obrozenců.
Tak a teď ke slovníčku :).
Nejčastějšími falešnámi práteli jsou slovíčka jako:
otrok - čes. dítě
družina - čes. rodina (v čes. máme sloveso družit se, takže zas tak matoucí to není)
moč - čes. síla
zrak - čes. vzduch
kaditi - čes. kouřit nebo zatopit
les - čes. dřevo (náš les je slovinsky řekne gozd)
obraz - čes. obličej
časopis - čes. noviny
chiter - čes. rychlý  
spet - čes. zase           ale na ty se dá rychle zvyknout.

Zajímavý to je se slovíčkem "kapr". V ruštině je to "karp" ale Slovinci také nezůstali pozádu v prohazování písmenek a mají na to slovíčko "krap" :).

Zdravíme Dober dan nebo živjo. Při loučení Nasvidenje nebo adijo. Děkuji se řekne "hvala".
Ano / ne se řekne ja, da/ne, ale nejvíce je šlyšet to "ja". Naše já se řekne "jaz" a na to si pořád ještě nemůžu zvyknout a když chci říct něco o sobě pořád říkám "ja" a vyzní to potom jako "ano přijdu" místo "já přijdu", což není zas tak hrozné ale je to zavádějící :).

Pro lepší přehled rozdělím slovníček teď do malých skupinek:

Ženska/ moški - žena/muž
Nevarno - nebezpečno
pomemben - důležitý

rdeč - červený
rumen - žlutý
zelen - zelený
rjav- hnědý

Zelenjava - ovoce
Sadje - ovoce
Korenje - mrkev
Kumara - okurka
Krompir - brambory

tuširati se - sprchovat se
čevljarstvo - obuvnictví
majica - tričko

lase - vlasy
trebuh - břicho
hrbet - záda -> nahrbtnik je potom batoh

brisača - ručník
kozarec - sklenice
krožnik - talíř
skodelica - hrníček
žlička - lžička (tady se také pohrálo s písmenky :) )
kruh - chleba
kosilo - oběd
malica (od nem. Mahl Zeit, což tam znamená oběd) - svačina
muca, mačka - kočka
kuža - pes

levo / desno - do leva / do prava
naravnost / nazaj - rovně / zpátky
tir - nástupiště nebo koleje ze kterých pojede vlak
vrata - dveře ale i vrata
šotor - stan
stanovanje - bydlení, byt


svinčnik - tužka :D
škarje - nůžky
radirka - guma
barvice - barevné tužky
nalivka - pero na tuš
peresnica - penál
tabla - tabule
torba (v ruštině tohle slovíčko je použiváno v nespisovném jazyce pro nákupní tašku) - školní aktovka
miza - stůl
stol - židle (tady mám zas já pěkný bordel v tom, v ruš. je stol - stůl, a stul - židle)
število - číslo
črka - písmeno
brati - číst
računati - počítat
žoga - míč
napaka - chyba

plitvo - mělký (takže Plitvicke jezero je vlastně mělké jezero :) )
kaj - co
kdaj - kdy
když - ko
kateri - který
tut / tudi - také
že - už (jako "sem že" znamená "už jsem hotov").

V průběhu času budu slovníček možná ještě doplňovat ale zatím jen to hlavní. Třeba se to bude někomu z vás hodit během dovolené :). Jinak je online překládač zde http://www.prevajalnik.net/slovensko-ceski   ale není nijak extra kvalitní. Přímo česko-slovinských slovníku v prodeji bohužel nepotkáte... Viděla jsem jeden malinký ale stál kolem 40 eur :/ takže si to kolikrát raději překládám přes němčinu (ve škole mi půjčili velký slovnik), je to komplikovanější ale zadarmo :).

Pro dnešek už budu končit a asi vyrazím na procházku. Včera u nás bylo až +16 stupňů :).
Všem přeju krásný den. Ahoj

Slovinci a slovinština

30. ledna 2011 v 18:39
Zítra už bude přesně polovina mého pobytu ve Slovinsku a tak se konečně dostávám k tomu, abych trochu popsala Slovince, takové jaké se mi zdají, a jejich život.
Začnu z té dobré stránky :) :
  • Města, veničky, domy... - všechno je velice opečováváné a lidi si všeho hledí. Když se jde ve vesnici kolem kravína tak ani o tom nevíš. Ve vesnicích se skoro na každém rohu dá potkat naš Zetor :). Také dost často motorky Javy.
  • Vůči cizincům a sousedním státům jsou liberální a nikdo jim nevadí. Tedy aspoň tomu mladšímu pokolení, kterým je 30-40 let. Chorvaty přímo milují ikdyž Chorvati Slovince radí nemají a Slovinci o tom ví.
  • K cyklistům se na silnicích chovají slušně a neslyšela jsem tady, že by někdo troubil, tím píše vytlačoval ze silnice.
  • Školy mají dobře financované a mají veškeré moderní vybavení. Prvňáček se tu okamžitě pozná - celý rok musí nosit fluorescenční šátek (jen nevím proč to pak nenosí i děti z mateřské školky...).
  • Také používají to naše plzeňské "pa" :) - slyšet je na každém kroku - "čím pa?", "kam pa?"
  • Ve Slovinsku je také velký počet velice zajímavých lidových pohádek a mýtů. Hodně jich je podobných těm naším (také jim jeden král sedí uvnitř hory a čeká se na to, kdy se zase objeví).
  • K mému překvapení je tu hodně žen, které mají jméno "Marjana, Marijana nebo Mirjana". Za svůj život na Ukrajině jsem potkala jen jednu, v Čechách také jednu (ale je to holčina také z Ukrajiny). V Německu jich je víc ale tady ve Slovinsku se dají potkat hodně často. Tohle jméno asi pochází odsud. Pořad si na to ještě nemůžu zvyknout a když slyším někoho vyslovit tohle jméno tak se automaticky hlásím a pak zjišťuju, že nemluvili ke mě :D. Jen u nás ve škole máme asi tak 5 Marjan :).
  • Jinak musím říct, že lidi jsou fajn a vždy si s Vámi ochotně popovídají.
Teď k tomu, co se mi líbí méně:
  • Hodně dětí je ve škole už od 6 od rána a domu jdou kolem 3 odpoledne.... Tím pádem tu disciplína upadá a hodně se jich chová příšerně...
  • Termíny se tu dodržují jen těžko a sliby se plní pomálu.
  • Je třeba se vždy zeptat jak velké je objednáváné pití či jídlo (fotky v menu a nabídkách u pokladen vůbec neodpovídají realitě - objednávali jsme s Michalem jednou kávu a muffin, kde káva měla být velká a muffin malinký a dostali jsme obrovitanský muffin a kavu, kde byli dva doušky... a těch příhod je více). Stejně tak se ptejte při objednání svařáku (většinou vaří automaticky z bílého vína a na červený je třeba upozornit). Také naní samozřejmé, že Vám uvaří svařák z vína...kolikrát jsme dostali takové sladké cosi....
  • Společenské akce tu začínají většinou o 15 minut nebo i půl hodiny déle. Nikdo nikam nepospíchá a nikdo se tím nestresuje.
  • Svátky se tu moc neslaví (ještě 24.12 se ve školách učí - Vánoce se slaví až 25.12) a pečením 30 druhů cukrovi se nikdo nestresuje. Tady ale jedná pozitivní věc - v krámech nemusíte poslouchat už dva měsíce před Vánocemi pořad dokola koledy :). Všichno jsou od rána do večera v práci a když někdo chce cukrovi tak si ho jde koupit do krámu. Ve školách také nejsou žádné vánoční besídky... :(, prý kvůli respektu k jiným náboženstvím.
  • V jazyce se používá velika spousta cizích slov, hlavně z angličtiny a tak vznikají taková spojení jako - ful (původně full) dober jako velmi dobrý, kul (původně cool) atd...
  • Dříve se používali slovanské názvy měsíců (1- prosinec, 2- svečan, 3- sušec/brezen, 4-mali traven, 5-veliki traven, 6-junij,7- mali srpan, 8- otravnik/veliki srpan, 9- kimavec, 10-vinotok, 11- listopad, 12- gruden) . Teď se kvůli čím dál většímu poevropštění používají názvy latinské.

Jinak je Slovinsko zemí velice různorodou. Díky tomu, že mají jak vysoké hory tak i rovinku a moře, jsou si lidé také velice odlišni. Také řeč má velké rozlišnosti a jednotná spisovná slovinština se zformovala poměrně nedávno. Má velkou spoustu nářečí a jedním z nejznámnějších je prekmurština, což je dialekt na severo-východě republiky, hraničící z Maďarském. Obyčejný Slovinec té řečí ani moc nerozumí. Zajímavý je, že přes tohlé území chtěl Masaryk propojit Slovinsko se Slovenskem tak, aby se neztratila soudržnost Slovanů. Bohužel mu to tehdy neprošlo :(.
Z hlediska jazyka dnes jen ještě zmíním, že není náročný. Chce to jen chvíli na zvyknutí si. Některá slova jsou nám falešní přátele: "otrok" znamená dítě, "zrak" je vzduch, "obraz" je obličej, "les" je dřevo, "kaditi" znamená kouřit nebo zatopit atd. ale není toho moc :).
Mě osobně je velice líto, že Masarykův plán tehdy nevyšel a my Slovani se navzájem čím dál více vzdalujeme. Ještě před 150-200 lety by se Slovan se Slovanem domluvit dokázal. Dnes už nikoliv a mladé pokolení radší pro tento účel využívá angličtiny... :(. Jsem Bohu a svému osudu vděčna za tu možnost poznat všechny tři slovanské větve jazyků. Je to tak nádherný pocit moci si kombinovat tolik slovanských jazyků a téměř bez problémů rozumět jakémukoliv Slovanu  :).
Co je dál nezvykem pro Čecha, tak to je nepoužívání v příjmeních žen koncovky -ova. Takže nevíte kdo je muž a kdo je žena :).
Příště toho napíšu více o jazyce a vytvořím takový mini slovníček základních důležitých slov. Také se zmíním o písničkách.
Mějte si všichni krásně. Živjo (slovinsky ahoj při poudravu a loučení). Jo a narozeninová písnička "Dlouha leta, dlouha leta, dlouha leta živjo, živjo, živjo" je vlastně Jugoslávská :). Už jsem to tady slyšela zpívat při narozeninových oslavách :).

Kranj, jazyk, tradice...

23. ledna 2011 v 17:46
Jak jsem včera slíbila dneska se pokusím konečně trochu popsat oblast kde jsem, slovinštinu a nějaké tradice, o kterých jsem měla možnost slyšet.

Město Kranj leží ve výšce necelých 400 metrů nad mořem, patří k regiónu Gorenjska a je, jako Plzeň, 4 největší město v republice. Oproti roku 1900 kdy mělo město jen 2 tisíce obyvatel, má dnes zhruba 52. tisíc lidí a napočítáme 49 části města nebo ke Kranji přidružených vesniček. K mému překvapení lidi nezapomínají na to kde přesně bydlí a když se jich ptám odkud jsou tak mi neříkají, že jsou z Kranji ale řeknou konkrétní vesničku, ikdyby byla vzdálena jen třeba 500 metrů, od toho čemu říkají Kranj. Za Kranj se počítá jen ta část, která byla původní a v rámci hradeb. Takže když to přenesu na Plzeň, tak by u nás mohlo jen málo lidí říct, že jsou z Plzně :D - jen ti, co bydlí okolo náměsti. Kranj byla také dříve hlavním městem rozsáhleho regionu (Vojvodina Kranjska), než pro tento úkol vybrali Ljubljanu.

Já bydlím v části nebo tedy správně vesničce Primskovo, kde mají i svůj kostel, kulturní dům, školu a školku. Samozřejmě i spoustu obchůdků a obchoďáku, seskupených na cestě, která vede na dálnici, směrem na Ljubljanu. Do kostelu, co jsem tam nakoukla, chodí na každou mši poměrně hodně lidí, a celkově si myslím, že navštěvovanost kostelů je o dost vyšší než v Čechách.

Známými lidmi z Kranji byli France Prešeren, který je autorem dnešní Slovinské hymny, dále pak Janez Bleiweis (národní obrozenec a říkají mu "oče naroda" - otec národa), Janez Augustin Puhar (fotograf) a Simon Jenko (spisovatel, jehož jméno nese škola kde působím).

Ve měste se dá najít také český vliv, jako příklad uvedu místní vodárenskou věž, architektem které byl Jan Vladimír Hráský (narozený českým rodičům na Haliči). Hráský také spolupracoval na výstavbě Ljubljanské opery a dnešní budově rektorátu Ljubljanské univerzity (původně Kranjski zemský palác), národního domu v Celji, Gorici a Terstu (italsky Trieste ale tu Italové dostali nečestným způsobem a jinymi slovy odtud místní Slovince vyhnali...).

Ačkoliv kousek za městem je dálnice, není ve městě vubec slyšeta není to téměř znát. Častěji vidím letadla, kterépřistávají nebo vzlétají z nedalekého letiště, kterému říkají letiště Ljubljana (když se kupují lístky) ale je o hodně blíž ke Kranji než k Ljubljaně a místní říkají letišti "Brnik" (dle názvu blízke vesničky).
Příroda je velice krásná, a kterým koliv směrem se člověk vydá (ať už pěšky nebo na kole), nebude toho litovat.

V centru jsou tři kostely, každy jiné konfese. A okolo centra je jich ve městě bezpočet. Každých 15 minut bijí usilovně "slony do chobotů" a každá zvonice na svůj způsob. První měsíce jsem kvůli tomu vůbec nemohla usnout ale teď už to ani moc nevnímám :).

Teď o jazyku. Slovinština je řeč slovanská, což se mi zdálo jako velká výhoda. Výhoda, z hlediska rychlosti učení, to tedy je, ale jak jsem už řekla, v nevýhodě jsou žáci, co chodí ke mě do kroužků :D.
Díky tomu, že umím vícero slovanských jazyků, tak není problém lidem po týdnu nebo dvou rozumět. Celkově by se slovní zásoba slovinštiny dala, dle mého neprofesionálního názoru, rozdělit na 3 části: 1/3 slovní zásoby mi připadá čistě jihoslovanskou, a další 2 mají původ v západo- a východo slovanských jazycích. Takže když mluvíte rusky, ukrajinsky, česky a rozumíte slovensky není téměř žádný problem se s lidmi dorozumět, za podmínky, že ty lidi také chtí :D. Většinou mluví jen slovinsky nebo anglicky a žádný jiný slovanský jazyk neznají, a to je docela překážka... Mě ale přijde blbý, když se Slovan se Slovanem dorozumívá anglicky. Ještě pčed zhruba 150 lety by se všichni Slované domluvili (ještě třeba během Všeslovanského sjezdu v Praze roku 1848) ale teď je to bohužel už historie. Bohužel se ani děti neučí o svém Slovanství a když už tak se to zmíní jen několika slovy... Holčina v 5. třídě vůbec nedokázala odpovědět kdo to ti Slované byli... je to velice smutný...
Udrželi se tu sice některé původní slovanské a pohanské svátky a tradice, ale nikdo z dětí neví o jejich původu či významu. Navíc si myslím, že se stejně jako Vanoce, kterých jsem si tady skoro nevšimla, žádné svátky moc neslaví a ty co se ještě udrželi jsou asi takovým mizejícícm jevem... Ze starých svátků je to např. Jurjevanje čili Kresovanje (na konci dubna se ve vesnici zapaluje veliký táborový oheň, z ohně se lidi radují a mladé slečny chodí od domu k domu a zpívají písně, Martinovanje (slavilo se to v listopadu, a ted den všichni děkovali za úspěšnou slizeň, dělali zásoby na příští rok, také pastevci vykonávali svoje obřady a lidi vzpomínali na svoje předky), Gregorjevo (slaví se 12. března a říká se, že ten den se vdávájí ptáčci), Pustovanje (něco jako náš masopust ale neslaví se tak celoplošně jako u nás)...

Tak, myslím, že dneska už budu končit ale k jazyku se ještě vrátím v dalších článcích :). Ahoj.

Pokračování

22. ledna 2011 v 15:19
Včera jsem zapoměla ještě zmínit výlet do Škofji Loky, kam jsme se vypravili, o jednom z víkendu, vláčkem. Z Kranji to trvalo tak 15 min. a byli jsme tam. Škofja Loka je moc krásné městečko, dnes z 12. tisíci obyvateli a moc krásným okolím a hrady. Dějiny města jsou už více jak tisíc let staré a na město měli moc velký vliv bišofové z Freisingu. Během dne jsme si prohlídli město, podívali se také do Stareho hradu, kousek od města a vylezli na místní kopeček Lubnik, hodinu a půl zdálený od města a zhruba 1000 metrů vysoký. Na rozdíl od hospodského z koče na Kališči, kterého jsme vůbec nezajímali, protože tam měli důležitější cizince, mluvící německy, anglicky a dalšími exotičtějšími jazyky než naše čeština :D, paní hospodská na Lubniku si s námi sedla na chvíli popovídat, vyptávala se odkud jsme a tak, a říkala, že se v Čechách byla kdysi podívat :). Byla moc milá a vstřícná. Také tam jsme měli možnost se chvíli dívat na televizi a tak jsme drželi palečky naším skokanům a byli moc spokojeni :).

Během výletů (těch náročnějších do přírody) jsem několikrát měla možnost vyzkoušet svoje turistické hole a musím říct, že jsem si pokaždé musela nadávat, když jsem je zapoměla. Jsou opravdu dobrým pomocníkem pro ty, které jako já neumí pořádně chodit a držet rovnováhu :D - na vrtkých kamenech, na místy zledovatělé ploše, ale i při cestě do a z kopce (netrpí tolik kolena).

Při naších pěších výletech jsme moc lidí nepotkávali. Většinou provozují místní takové menší či větší výlety tam, kam se dá dojet autem, nechat ho na parkovišti, vylezou do kopce, zase slezou a zas do auta... Hodně lidí pravě chodí na to Kališče, jak jsem ho včera zmiňovala.

Jinak jsem si tady v Kranji už poměreně zvykla. Lidé jsou příjemné a vstřícné. Naší školní kuchařka Mirjana a uklízečka Lejla se o mě hezky starají :). Lejle se snažím také pomáhat a tak si večer často povídáme a v prádné škole se večer necítíme úplně sami :).
Pořad si ještě ale nemůžu úplně zvyknout na to, že to co se slíbí ten den stejně splněno nebude...Termíny a sliby tady asi nikoho moc netrápi. Přístup je asi takový, že "nějak to dopadne". Jako např, když mi po dvou měsícech mých proseb koupili závěsnou skříňku do koupelny nad umyvadlo, tak jí udržbař přinesl ke mě do bytu a postavil na podlahu v druhém pokojí. Za další dva měsíce ze skříňky dokázal sundat jen obal... Nakonec mi ji zavěsil a zapojil do elektriky Miki. Když jsem na to teď upozorňovala vedoucího školy, tak řekl "fajn, že to zavěsil, žádný problem, vid " :D, vyznělo to skoro jako "no a co, zavěšena je tak nevidím žádný problem". Závěsy do sprchového koutu se řeší už 5 měsíců :D. Potěšil mě ale přírustek do nábytku, který nám s Mikim poslal snad sám osud :). Při jedne z malách procházek v okolních uličkách jsme u jednoho baračku viděli stát venku starší nábytek a tak nás napadlo, že tam zazvoníme a zeptáme se, jestli bysme si ho nemohli vzít. Pán co nám otevřel byl moc milý a dovolil nám to :). Kdyby ale v tu chvili tu nebyl Miki tak nemám šanci to dotáhnout až do bytu. Ukořistili jsme takovou čtvercovou skříňku s 12 velkými poličkami a dva stolečky. Skříň se mi velice hodí - roztřídila jsem si tam věci pro výuku zvlášť pro každý jazyk a tak mám v tom konečně pořádek. Ve skříni mám dokonce i místo na všechny výtverné věci :).

O žacích bych mohla povídat snad celý večer ale podstatný je to, že většina vůbec neví co je to "dobré chování", chybí jakákoliv morálka, zájem o učení a na učitele vysloveně kašle, bez dovolení pobíhají po třídě, kreslí během vyučováni přímo na třídni tabuli se potom ještě diví, že po nich učitel něco chce. Během mých kroužku němčiny mám takových exemplárů vícero ale uvedu jeden příklad. Klučina z 3. nebo 4. třídy všechny okolo jen vyrušoval, kopal do nich, strkal, pobíhal po tžídě, maloval mi na tabuli, odmítal plnit úkoly a mysli si, že to je v pohodě. A když jsem o něm mluvila se zbytkem třídy a nepoužila jeho jméno (pořad ještě zápasím se zapamatováním jmen...) ale řekla "on" tak se okamžitě urazil a bránil se jako že "co si to dovoluju a nepoužívám jméno ale to "on" ".... Hrůza... Po pravdě řečeno nevím co s takovými žáky. Samozřejmě je můžu vyhodit ze svého kroužku ale co to vyřeší? Když bych potom třeba učila ve škole a měla ve třídě takové žáky tak budu muset se s tím poprat. Tím, že se teď ohradím, nezískám zkušenosti do budoucnosti...  Ve čtvrtek jsme s paní učitelkou, ze třídy kde asistuju jednomu klučinovi, snad dvě školní hodiny řešily několik problémů z chováním... Bylo to ošklivý a stálo nás to hodně sil ale měla jsem zase příležitost se toho spoustu naučit.

Až na tuhle otázku se tady mám moc hezky. Každý den se učím něčemu novému, dostávám spoustu výtvarných nápadů, učím se jazyk, seznamuju se více a více s tradicemi a kulturou.
Půjčila jsem si o různých lidí ve škole zajímavé knížky s mýty, legendami, pohádkami a chci se do nich v co nejbližší době zakousnout. Z hlediska jazyka tak rozumím už všemu, což musím říct, negativně ovlivňuje mojí výuku. Původní plán byl takový, že konečně budu moci mluvit v hodinách jen německy nebo jen rusky ale v praxi to vypadá tak, že na žáky mluvím slovinsky... Je to velká škoda a pokaždy si říkám, že s tím přestanu ale pokaždy do toho zklouznu ani nevím jak.... Asi bych musela odjet do Maďarska nebo Finska, abych tomu místnímu jazyku nerozuměla vůbec a abych učila vyloženě to co mám. Teď to spíše vypada, že hodiny nejsou pro žáky ale pro mě abych se naučila slovinsky....

Každý týden se těším až bude čtvrtek, jednak protože nejtěžší den je středa, kdy jsem ve škole opravdu od rana do večera a učím i tu hroznou 3. třídu, no a také protože mám odpoledné paličkování :). Dělám teď už druhý kousek a hrozně mě to baví. Doufám, že se do konce roku toho ještě stihnu naučit více, abych mohla pokračovat i v Plzni, zatím se ale bez asistence učitelky neobejdu :(. Můj první kousek byl velbloud a teď pracuju nad ovečkou.

Vidím, že jsem se dnes také poměrně rozepsala. Možná se k deníčku dostanu zítra. To už bych chtěla konečně popsat Kranj a region kde to vlastně jsem, jazyk a některé tradice. Pro dnešek ahoj :).

147 dní

21. ledna 2011 v 20:08
Koukám, že je to už více jak měsíc, co jsem se neohlásila...
Čas utíká nějak rychle a já nestíhám si ani všeho, co se okolo děje všimnout, no a o psaní už nemluvě. Teď na to ani nemám moc sil, poslední týden jsem zase hrozně nachlazená, ale nutkání něco napsat je dnes večer silnější :). Uvidím kolik toho zvládnu ale nejspíše to bude na pokračování. Dnes se asi omezím jen na výlety a o víkendu budu pokračovat dále.

Minule jsem skončila tím, že se blížili Vánoce.
Pár dní před Vánocemi mě opět přijel navštívit Miki a spolu jsme strávili 3 krásné týdny. Vždy když to bylo možné jsme se vydávali na větší nebo menší procházku, na nějaký výlet nebo i občas lenošili v postýlce a četli :).
Vánoce jsme strávili v klidu a v pohodě doma. Měla jsem napečeno různé cukroví a perníky (půlka z toho se mi, jak jsme to dělala prvně, vůbec nepovedla, ale spucovali jsme do odjezdu Mikiho úplně všechno :D). Poprala jsem se z Vánočkou a musím přiznat, že se docela povedla :). Pak jsem průbežně zkoušela péct chleba a buchty, dvakrát jsme měli bramborový salát... Takže úplná ostuda to z mé strany nebyla a Vánoce jsme si užili :).

Také nás stále ještě přitahovali břehy místních řek. Jsou to tady většinou takové moc krásné kaňony ve skálách. A tak jsme prozkoumali  posledních úseky, které nám ještě chyběli pro úplný obraz toho, jak to tam dole vypadá. Teď už můžeme s Mikim tvrdit, že Kranj známe snad lepší než místní a asi i nejlépe ze všech měst ve kterých jsme byli :).
Navštívili jsme také poslední vesničky, které jsme v okolé ještě neviděli a v jedné z nich nám v hospůdce uvařili nejlepší svařák, který jsme tady zatím kdy ochutnali. Většinou se tady nějak šidí nebo se dělá z prášku a je to takový sladký teplý nápoj... Ale svařák v Šenčuru nás doslova nakop a nedal nám zmrznout :).

To už jsme ale také prozkoumali veškeré blízké a daleké okolí Kranje kam se dá dojit během jednoho dne pěšky a tak jsme v dalších zkoumáních pokračovali i z pomocí autobusu. Pěšky jsme se byli podívat do Preddvora a při dalším výletě jsme se do Preddvora svezli autobusem a odtud se vydali na Kališče, což je kopec těsně pod Storžičem. Hora Storžič je místní dominantou v Savinjskih alpách, s výškou 2132 metrů.  Je krásně vidět z Kranjě, za dobrého počasí i z Lubljany. Na samotnou horu jsme se díky ledu, chybějícím mačkam, časově tísně a tomu, že jsem poměrně dost fňukala :) nakonec nedostali ale i koča na Kališču nám udělala radost. Zahřáli jsme se tam, dali si dobré jídlo a kafíčko.

Díky Autobusu jsme se třetí den po Novém roce vydali do naše oblíbené hospůdky v Selških Lajših ("h" se čte jako "ch"), což je v kopcích na západ od Kranje. Okouzlila nás svými velkými kachláči a tak jsme ani tentokrát neodolali a vydali se jí navštívit. Sice jsme si zpletli den kdy má a nemá otevřeno ale paní hospodská byla tak hodná a pustila nás dovnitř :).

Díky jedne učitelce jsme měli možnost podívat se na Slovinské moře. Byli jsme na ostrově Pula a to v Piranu a Portorožu. Nazbírala jsem tam strašnou spoustu mušliček a kamenů nejrůznějších tvarů.

Byli jsme také několikrát v Ljubljaně. Na Silvestra jsme navštívili jednu holčinu z Brna, která tu také od nedávna bydlí se svým přítelem.Pár hodinek jsme si hezky pokecali ale na 12 jsme se zase vrátili domu, dali si ještě bramborová salátek se řízky a koukali se místo na Mrazíka na českou pohádku "Dvanáct měsíčku", kterou v Česku snad asi nikdo nezná ale na výhodě se na ní koukají jako na Mrazíka v Čechách :), a k tomu se mi líbí o mnohém více. Potom šli ven, koukali na ohňostroje, které pořádali místní rodiny všude okolo a také přímo na školním hřišti, otevřeli si šampaňský a házeli na stromy prskavky :).

Po druhé jsme jeli do Ljubljany do jedné hospůky, kde se každou první středu v měsící by měli scházet Češi ale bohužel jsme tam ten večer byli jediní a žádný se nedostavil... Ale i tak jsme nebyli zklámáni. V hospůdce jsme se podívali na biatlon a výsledky si myslím ten den byli všichni Češi moc spokojení. Nejzajímavější byla ale cesta tam a zpět. Než jsme vyrazili, tak jsme hodně dlouho počítali jak se do Ljubljany dostat co nejlevnějí, dloho zkoumali stranky autobusů a vlaků, různě to kombinovali ale na konec to dopadlo ještě lépe než jsme čekali :D. Tam nás vezl řidič, které jsme už znali z výletů do Selških Lajšu a tak nám dal poliviční slevu. A zpátky řidiči nefungoval pořítač a tak nás svezl zadarmo :D. Měli jsme nakonec asi více štěstí než rozumu :D.

Když koukám teď na dnešní článek, tak vidím, že to vypadá spíše jako stručná zpráva ale v dalších dnech budu vyprávět i o zážitcích :). Tak to snad bude zajímavější. Fotky zatím dodat nemůžu ale někdy je určitě dam na stránky...
Moc vás všechny zdravím! Janička

110 dní

16. prosince 2010 v 12:31
Běží můj 16 týden tady ve Slovinsku a Vánoce se neúprosně blíží :). V sobotu máme na škole vánoční bazar - žáci pořádají malinký koncert a budou prodávat své výrobky, nad kterými pracovali celý listopad a prosinec (přánička, sušené ovoce, výrobky z hlíny a tak dále). Co se děje ve měste ani moc nevím, buď jsem pořád ve škole nebo jako teď doma a už týden nepěkně kašlám.... Dovolili mi si vzít pár dní volna a tak se usilovně léčim - hodně piju (bilinkový čaj, čaj s medem, kalinou a citronem, horké mléko s medem), dělám inhalace, večer si hřeju hrudník a záda a hodně se potím :D a od naší kuchařky Mirjany jsem dostala vlastnoručně vyrobeny sirup na kašel z mladých pupenů jehličnatých stromů. Snad už se to trochu lepši :).
Jinak nám odtál skoro všechen sníh a máme misty možná tak 2 cm a +2 ve dne i v noci.... Mohli bysme teď Čechám trochu ulevit a cást snehu převzít :D, abysme i my měli vánoční atmosféru.
Přístí týden už přijede Michalek (doufám, že snih a mraz nebude překážkou na trati) a doufám, že si to spolu krásně užijeme a budeme moci i na nějaký ten výlet.
Jo mám konečně novou adresu kam ukládám fotky. Je to http://jani4ka.rajce.idnes.cz/ 
Nejvíce se mi líbí složka o zimní Kranji :).
Konečně jsem také našla stránku slovinské televize, kde se dá koukát normálně na slovinské pořady a filmy. Doposud jsem koukala jen na naší ČT a Primu a myslím že, když to vydržím u té slovinské, mi to může z hlediska jazyku hodně prospět. Vždyť jsem se takhle naučila i německy :).
Včera jsem se koukala na film "Črni bratje" (k nahlédnutí zde: http://tvslo.si/predvajaj/france-bevk-crni-bratje-slovenski-mladinski-film/ava2.90720707/ ). Bylo to o příběhu žáků, starých 13-17 let, žijících na začátku 30. let 20. století v oblasti Slovinska (Primorska), ktera v tu dobu byla připojena k Itálii. O jejích snaze bojovat proti italským fašistům za svůj jazyk a osvobození svojí vlasti. Hodně mi to připomělo anexi Čech k Německu. Také bylo zakázáno slovinské školství a slovinci jako národ byl považován za méněcenný. Jen je neuvěřitelná škoda, že skoro celé, původně slovinské pobřeží a Trst (Trieste) jsou ještě pořád italské..... :/ Další poměrně velkou část území pak Slovincům vzalo Rakousko... To my Češi měli nakonec větší štěstí.
K tomu ještě, když vidím jak teď všichni (nejen to mladé pokolení ale i to straší) tak snadno přejímají nová slovíčka z angličtiny, potažmo z němčiny, a používají je i při výuce ve škole (takže malé děti ve škole už pomalu neví to původní slovinské slovíčko) tak mi to opravdu trha srdce na kusy.... chce se z toho plakat... Jak snadno se během jedne nebo dvou generaci zapomene...
A to je otázka, která mě pořád trápi - má se zapomenout a dát šance nebo nemá a být k tomu druhému národu pořád nedůvěřívými? Přijde mi, že pocit křivdy je v Čechách větší než tady ale budu se na to muset ještě pozeptat, ať slyším různé názory od místních.
Zajímavý byl také pořád o názorech cizinců, žijících ve Slovinsku, o slovinské kultuře, zvycích a tradicích ( Slovene's: Slovenci, dokumentarni feljton http://tvslo.si/predvajaj/slovene-s-slovenci-dokumentarni-feljton/ava2.90633985/ ).
Takže se pomálu vzdělávám a dostávám větší náhled do místní kultury a jazyka. Celkově mi to ale připadá hodně podobné té české a tak se tu dá cítít skoro jako "doma".

Kam dál