Poslední dny, nebo spis spoustu posledních dnů, byli uplně hrozné.... Začalo vše tím, že jsem bez "vědomí a svolení" tatího začala s upravou balkonové příčky u nás v bytě. To znamená, že jsme si s Mikem dovolili přivézt porobetonové tvárnice a poskládát na balkoně. Potom jsem si s Mikem dovolila sama si zrekonstruovat svůj pokoj. A to vše bez něj. Konflikt se vyustil kdy jsme chtěli udělat poslední puntík v opravach a sestavit nabytek u čeho můj tata už vařil jako konvice na čaj... A jak jsem se těšila na pokoj... Že si ho udělám vlastníma rukama a budu si ho užívat.... Bára má asi pravdu když říkala, že "Můj čas je pouho pouhé prozatím"... Čas než dokončím školu a budu moct začít svůj vlastní život aby mi nestal nikdo za zády a nekontroloval každý můj krok... Už jsem z toho tak unavená....
potrebujes to jako sul...