Tak je to přesně 35 dní co jsem v Kranji. Čás pomálu utíká a koncem října se blíží podzimní prázdniny pro děti a tak i já budu mít koncem měsíce volnějí, ale do té doby to ještě chvilku potrvá.Ale už se nemůžu dočkat, to by totíž měl dorazit i Michal a já se už nemůžu dočkat, přímo jako malá holka :).
Od příštího týdne už konečně začnu vést večerní hodiny pro kolegy učitele :). V pondělí večer se bude konat ruština a v úterý a ve středu němčina. Tak jsem na to hooodně zvědavá jestli se tam neztrapním :). Na ruštinu tam bude chodit prosím i paní ředitelka :D. No nějak to snad půjde.
Zatím jsem ale učila jen tady v Primskovo (to je jedna z naších tří budov, kde také bydlím) ve 3. a 5. třídě němčinu. V páté to jde krásně ale ta třetí je zlobivější.
Minulý týden jsem byla s 9.A a B tři dní na škole v přírodě a to v Triglavském národním parku. Den probíhal tak, že jsme každý den přespávali na jiné chatě a měli třikrát během dne jídlo v nějaké chatě, kterou jsme míjeli cestou. Autobusem jsme tak za hodinku dojeli od Kranji k Bohinskemu jezeru a pak se už šlo jen pěšky. První den od vodopádu Savica a směr Dom na Komni a spali jsme v Koči pod Bogatinom. Z koči jsme si ještě odpoledne udělali výlet na Bogatin, odkud byli krásně vidět vrcholy Triglavu. Byl to nádherný výhled. Druhý den jsme ráno vyrazili přes Černé jezero na Koču na planini při jezeru. Ten třetí se pak šlo přes Pršivec a Vogar do Staré Fužiny u Bohinje, kde na nás už čekal autobus. Byl to docela zážitek ale díky tomu, že už jsem vycvičená od Michala :) a na vandry zvykla, jsem to zvládala v pohodě. Jen mě při sestupech hodně zlobilo levé koleno...no nemít ty turistické hole tak nevím nevím :). Docela se mi osvědčili. V naších podminkách při českých vandrech nejsou nijak moc zapotřebí ale tady docela ano. Jen ta Triglav bych je netahala, hodně by překáželi při lezení po úsecích kde jsou ferraty :D.
V půlce října se snad také budu moct podívat na skok do Mnichova. Bude to výlet věnovaný hlavně návštěvě Deutsche'ho Muzea ale snad se stíhnu kouknout i trochu do centra a do Hugendubel (to je jedno z nejlepších knihkupectví co znam). Moje mentorka mi to málem zatrhla, když se dozvěděla, že se mi děla v autobusu blbě ale zatím to vypadá, že se nade mnou slituje a pustí mě tam :).
Na jazyk si pomálu zvykám, už občas dokonce ze sebe vymačkám nějakou větu ale hlavně jim už dost rozumím. Jen je mi trapné, že nemůžu odpovědět tak aby mi pochopili. V takových situacích pak většinou přechází na angličtinu nebo němčinu a mě je divný, že se domlouváme nějakou cizí řeči,
když jsme všichni slovani.
když jsme všichni slovani.
Obědy v menze jsou fajn a kuchačky na mě strašně hodné. Vždy mi přidávají a ptají se, jestli mám dost. Dětí totiž mají malé porce, aby to vůbec snědli (což se většině z nich stejně nepodaří) a tak mi dávají dvojitou. Občas se mi poštěstí, že mi nadělí svačinku, ačkoliv si platím jen obědy. Dětí tu totiž ve škole jí 3krát denně. Hlavní jídlo je oběd a pak mají svačinku, která je většinou nějaké ovoce nebo jogurt, mlečný řez nebo tak něco. Na uklízečky bych také neměla zapomenout. Vždy když mě vidím tak se chtějí dát do řeči a vyptávají se jak se mám a jak mi to jde. Jednou mi netekla horká voda (ani nevím proč vlastně) a tak se mě paní, co měla zrovna službu večer, ujala. Ohřála veliky hrnec vody a pomohla mi umyt si vlasy na školní chodbě :).
V pátek jsem byla také konečně už na aikido. Tělo si o pohyb strašně ríká…rozproudila se mi tam trochu krev a zahřála jsem se, už mě nebaví, že mám ruce pořád studené :). Byl tam také jeden zlobivý kluk, co ho mám na němčinu, a ten udiveně koukal, když mě tam spatřil. Tak snad to na něj zapůsobilo a už nebude dělat ty svoje vylomeniny.
Od pondělka už mám i vlastní internet u sebe v bytě a tak se mi daří krátit večery trochu snadněji. Přece je to aspoň nějaké spojení se světem. Pouštím si naše české rádio, abych také nezapoměla jak zní čeština :) ale hlavní program na večer je teď seriál české televize "vyprávěj" (Tomáši, Eliško děkuju moc za nápad!). Seriál je hodně fajn a některé části člověku mluví hodně do duše.
Počasí tu máme zatím dobré, ačkoliv často prší. Sluníčko se ještě snaží a tak doufám, že bude krásný barevný podzim.