Prosinec 2010

110 dní

16. prosince 2010 v 12:31
Běží můj 16 týden tady ve Slovinsku a Vánoce se neúprosně blíží :). V sobotu máme na škole vánoční bazar - žáci pořádají malinký koncert a budou prodávat své výrobky, nad kterými pracovali celý listopad a prosinec (přánička, sušené ovoce, výrobky z hlíny a tak dále). Co se děje ve měste ani moc nevím, buď jsem pořád ve škole nebo jako teď doma a už týden nepěkně kašlám.... Dovolili mi si vzít pár dní volna a tak se usilovně léčim - hodně piju (bilinkový čaj, čaj s medem, kalinou a citronem, horké mléko s medem), dělám inhalace, večer si hřeju hrudník a záda a hodně se potím :D a od naší kuchařky Mirjany jsem dostala vlastnoručně vyrobeny sirup na kašel z mladých pupenů jehličnatých stromů. Snad už se to trochu lepši :).
Jinak nám odtál skoro všechen sníh a máme misty možná tak 2 cm a +2 ve dne i v noci.... Mohli bysme teď Čechám trochu ulevit a cást snehu převzít :D, abysme i my měli vánoční atmosféru.
Přístí týden už přijede Michalek (doufám, že snih a mraz nebude překážkou na trati) a doufám, že si to spolu krásně užijeme a budeme moci i na nějaký ten výlet.
Jo mám konečně novou adresu kam ukládám fotky. Je to http://jani4ka.rajce.idnes.cz/ 
Nejvíce se mi líbí složka o zimní Kranji :).
Konečně jsem také našla stránku slovinské televize, kde se dá koukát normálně na slovinské pořady a filmy. Doposud jsem koukala jen na naší ČT a Primu a myslím že, když to vydržím u té slovinské, mi to může z hlediska jazyku hodně prospět. Vždyť jsem se takhle naučila i německy :).
Včera jsem se koukala na film "Črni bratje" (k nahlédnutí zde: http://tvslo.si/predvajaj/france-bevk-crni-bratje-slovenski-mladinski-film/ava2.90720707/ ). Bylo to o příběhu žáků, starých 13-17 let, žijících na začátku 30. let 20. století v oblasti Slovinska (Primorska), ktera v tu dobu byla připojena k Itálii. O jejích snaze bojovat proti italským fašistům za svůj jazyk a osvobození svojí vlasti. Hodně mi to připomělo anexi Čech k Německu. Také bylo zakázáno slovinské školství a slovinci jako národ byl považován za méněcenný. Jen je neuvěřitelná škoda, že skoro celé, původně slovinské pobřeží a Trst (Trieste) jsou ještě pořád italské..... :/ Další poměrně velkou část území pak Slovincům vzalo Rakousko... To my Češi měli nakonec větší štěstí.
K tomu ještě, když vidím jak teď všichni (nejen to mladé pokolení ale i to straší) tak snadno přejímají nová slovíčka z angličtiny, potažmo z němčiny, a používají je i při výuce ve škole (takže malé děti ve škole už pomalu neví to původní slovinské slovíčko) tak mi to opravdu trha srdce na kusy.... chce se z toho plakat... Jak snadno se během jedne nebo dvou generaci zapomene...
A to je otázka, která mě pořád trápi - má se zapomenout a dát šance nebo nemá a být k tomu druhému národu pořád nedůvěřívými? Přijde mi, že pocit křivdy je v Čechách větší než tady ale budu se na to muset ještě pozeptat, ať slyším různé názory od místních.
Zajímavý byl také pořád o názorech cizinců, žijících ve Slovinsku, o slovinské kultuře, zvycích a tradicích ( Slovene's: Slovenci, dokumentarni feljton http://tvslo.si/predvajaj/slovene-s-slovenci-dokumentarni-feljton/ava2.90633985/ ).
Takže se pomálu vzdělávám a dostávám větší náhled do místní kultury a jazyka. Celkově mi to ale připadá hodně podobné té české a tak se tu dá cítít skoro jako "doma".

100 dní :-)

5. prosince 2010 v 23:44
Tak mi běží už 15. týden a dnes je to přesně 100 dní, co jsem ve Slovinsku.
Za tuhle dobu jsem si stihla docela zvyknout, nepletu si hodiny v rozvrhu :D a předevčírem jsem dokonce začala číst jednu knížku ve slovinštině (sice si musím ještě nějaká slovíčka překládat ale docela to jde, jen bych to ještě takhle sama nevyjádřila). Možná by bylo fajn, kdybych se mohla koukat na televizi ve slovinštině ale ta možnost není a po pravdě řečeno, mám po celém dní slovinštiny tak akorat. Večer pak hlavně poslouchám naší českou "Trampskou osadu" a relaxuju.
Máme tu teď přenádhernou zimu. Tolik sněhu si už dávno nepamatuju a příroda se oblékla do tak nádherných a pohádkových havu, že je to až neuvěřitelné. Na dnešní procházce jsem si to vyloženě užívala a sluníčko krásně hřálo.
Ve škole už se tolik, jako na začátku, nebojim a užívám si každou práci, kterou mi svěří. Bývá to sice kolikrát fakt "zážitek" ale jsem vděčná za každou zkušenost. Zítra se budou na školách konat různé koncerty, na oslavu Mikuláše, a tak se na to docela těším. Budou se také prodávat přánička, které vyráběli žáci. Na naši pobočce v Primskovo jsem s uskutečněním jejich výroby pomáhla jedne učitelce no a tak jsem ráda, že to nedopadlo katastroficky a máme co prodávat :). Poslední týden jsem si díky tomuto projektu připadala jako na vánoční poště - každé přáničko se muselo orazitkovat školním razítkem, pak se museli odebrat ty, co jsou "ošklive" a nepůjdou do prodeje, pak udělat sety....ufff, bohudík můžu ve škole být až do 10 (kdy se zapne signalizace), jinak bych to jen těžko zařizovala.
Jinak tu předvánoční dobu nikdo moc zvlášť neprožívá. Všude je klid. Ani v supermarketech není nijak moc poznat, že budou Vánoce. Jo jsou tam nějaké vánoční bomboniéry a tak, ale žádné koledy nehrají, navíc od rána do večera, jako u nás v Čechách. Město ještě ani není úplně dozdobené a nikoho neslyším se druhé ptát jestli už mají naklizeno a upečeno. Přijde mi, že se ty druhý nechávají být a volně dýchat. Každý si svůj volný čas tráví podle svého a nikdo nikomu do toho moc nemluví. Většina si také pečlivě odděluju pracovní život od soukromého. Tímto přístupem mi hodně připomínají Němce :). Neříkam, že je to špatné, naopak, možna by jsme se od nich mohli něčemu přiučit...
Poslední dva týdny se pomálu připravuju na Vánoce. Doufám, že bude moci přijet Michálek a že si užíjeme spolu krásné dni.
Natrhala jsem si větvičky a ozdobila si byteček. Z DAS masy si vyrábím vánoční svíčny a jesličky :). Upekla jsem linecké a zázvorové cukroví, perníčky. Tak snad to, s Boží pomoci, bude hezký.
Večer se také koukám co se děje na naším plzeňskem náměstí a kochám se stromečkem :).
V Ljubljaně rozsvítili stromeček teprve tenhle pátek. Asi tam bude i vánoční trh, tak nevím jestli se tam mám podívat nebo ne. Ljubljana mě už nějak moc neláká... Byla jsem tam už snad 5 krát sama a se školou jsme tam teď byli také každou chvíli.
Teď v pátek jsem byla s 8. třídou navštívit biotechnologickou fakulty Ljubljanské univerzity, kde nám jedna studentka ukazovala různa zvířata (jak vycpaná tak živá) a vyprávěla zajímavé věci a pak se šlo do ZOO. Celý prostor ZOO byl celý krásně zasněžený a kdybych tam nebyla, tak bych nevěřila, že by to v zimě mohlo být v ZOO tak krásný a zajímavý. Navíc jsme tam byli jen my a měli celé ZOO pro sebe.
Někdy před Vánocemi ještě budu pomáhat učitelce Saše a té partě, jak jsem s nimi byla na sbirání mechu, v kostele dávat dohromady jesličky a jsem na to docela zvědavá :).
Teď ještě stahuju dnešní fotky zasněžene Kranje. Nějakou dam i sem ale ne dneska...nějak se to stahuje pomálu....
Pro dnešek Vám už popřeju Vám krásné sny. Fotečky brzy dodám.